Pevnost Terezín

Město Terezín
Město Terezín

Pevnost TEREZÍN – historie

Poté, co rakouský panovník a císař Karel VI. poznal, že nemá a nebude mít mužské potomky, rozhodl a následně dohodl s řadou evropských panovníků, že po jeho smrti usedne na trůn jeho nejstarší dcera Marie Terezie. A tak se také po císařově smrti v roce 1740 stalo.

Avšak ne všichni panovníci na tuto pragmatickou sankci (jak dějiny Karlovo rozhodnutí pojmenovaly) přistoupili. K nejnespokojenějším z těch, kteří tak přišli o možnost připojit habsburskou říši ke svým državám, patřil pruský král Fridrich (Bedřich) II. Ten pragmatickou sankci neuznal a začal s Marií Terezií válčit.

V zájmu ochrany země před vpády pruských vojsk rozhodla Marie Terezie (a její syn Josef II., který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce 1780 zbudovat dvě pevnosti, jež by chránily severní hranice její říše.

Jedna byla umístěna k soutoku Labe a Metuje nedaleko Náchodské branky, druhá k soutoku Labe s Ohří poblíž Travčic a Německých Kopist.

V úterý 10. října 1780 přijel na staveniště císař Josef II., aby zde položil základní kámen k výstavbě pevnosti. Ta byla pojmenována na počest panovníkovy matky Theresienstadt (Terezín), a její výstavba trvala přibližně deset let.

Pevnost

Celková souhrnná opevněná plocha zabírá 398 ha, náklady na stavbu se odhadují na 11 až 12 milionů zlatých. Stavební práce provádělo na 14 tisíc lidí ze všech částí Rakouska. Celková plocha opevnění zaujímá 67 ha, dalších více než 158 ha tvoří 4 čtyři uměle zatopitelné kotliny. Východní část města (mezi kostelem a Novou Ohří) stojí v původně bažinatém terénu na dubových pilotech a roštech s kamennou výplní. Tok řeky Ohře byl uměle napřímen a v délce čtyř kilometrů vzniklo nové řečiště. Systém podzemních chodeb dosahuje celkové délky 29 kilometrů. Celková délka pevnostního valu činí 3 770 metrů, valy jsou silné okolo třiceti metrů a výška bastionů ode dna příkopu je dvanáct metrů. Původní opevnění se dochovalo téměř po celém obvodu města v podobě velkého oválného prstence s hvězdicovými výběhy hrotitých bastionů. Většinu těchto staveb tvoří režné zdivo z velkých červených cihel zvaných šancovky, kterých bylo zapotřebí tolik, že jich pět cihelen vyrábělo každý rok dvacet milionů.

Mohutné hradby chránily jedno z nejdůležitějších obranných zařízení – stavidla, jimiž bylo možné zaplavit hradební příkopy a rozsáhlé zátopové kotliny okolo pevnosti.

Uvnitř Hlavní pevnosti pak vyrostlo město a zrodil se život nápadně poznamenaný všudypřítomností vojáků

V červnu roku 1790, přibližně deset let od položení základního kamene, byla pevnost prohlášena za bojeschopnou. Pevnost představovala ve světě špičkový bastionový systém, v boji se ale nikdy neuplatnila a nepřátelská vojska se jí raději vyhýbala.

Po stránce stavební i taktické patří pevnost Terezín mezi nejdokonalejší fortifikační stavby na světě a představuje vrchol pevnostního stavitelství z konce 18. Století.

Malá pevnost sloužila ještě v c.k. dobách jako vojenská věznice, v níž se ocitla řada politických a vojenských odpůrců habsburské monarchie.

Za druhé světové války byla Malá pevnost přeměněna v nechvalně proslulé vězení pražského gestapa.

Z Hlavní pevnosti,(rozuměj města samotného), vystěhovala okupační moc původní obyva-telstvo a na sklonku roku 1941 zde zřídila židovské ghetto.

Malá pevnost byla v roce 1947 prohlášena Památníkem národního utrpení

Celé město pak bylo v roce 1992 vyhlášeno památkovou rezervací.

Zdroj:

www.pamatnik-terezin.cz
www.terezin.cz

wikipedie