Hrad Český Šternberk

Český Šternberk
hrad Český Šternberk

Hrad Český Šternberk

Již déle než 760 let dominuje krajině středního toku Sázavy na strmém skalnatém břehu hrad Český Šternberk, nazvaný kdysi romantickým básníkem perlou Posázaví.

Hrad Český Šternberk založil kolem r. 1241 Zdeslav z Divišova, pojmenoval jej podle rodového erbu, zlaté osmihroté hvězdy, a podle dobového zvyku poněmčovat názvy, tedy Sternberg (Stern=hvězda, Berg=hora), a přijal nový přídomek ze Sternberga. Je pozoruhodné a výjimečné, že dodnes je hrad v držení tohoto rodu. Nyní je vlastněn už 20. generací potomků zakladatele.

Velkorysá přestavba ve stylu raného baroka proběhla ve 2. polovině 17. století, kdy již hrad ztratil původní obrannou funkci a hledělo se spíše na pohodlí jeho obyvatel. Od této doby kamenné zdi gotického hradu skrývají zámecké interiéry. Díky proměně životního stylu začátkem 20. století byl hrad elektrifikován a vybudován byl vodovod i ústřední topení.

Hladomorna

Jižní předsunutá bašta hradu Český Šternberk, tzv. “hladomorna”, je součástí důmyslného opevňovacího systému, který byl vybudován na přelomu 15. a 16. století nejvyšším zemským sudím Petrem Holickým ze Sternberga a dokončen jeho synem Janem.

Rozvoj nových, účinných palných zbraní koncem 14. století, především dělostřelectva, jímž byla vyzbrojována středověká vojska, znamenal nenadálé ohrožení obranyschopnosti hradů, jichž někdejší stavebníci počátkem 13. století dalekonosné palné zbraně neznali. Zkušenosti z dobytí hradu v roce 1467 donutily majitele věnovat při obnově hradu zvýšenou pozornost jeho obranyschopnosti.

Hrad byl nejsnáze přístupný a “zranitelný” z hřebene stoupajícího na jižní straně. Bylo proto nezbytně nutné toto místo ohrožení pojmout do šíře koncipovaného obranného systému a tomu nejlépe odpovídala výstavba předsunuté bašty. Byla umístěna na strategicky významném nejvyšším bodě táhlého, skalnatého hřebenu, přeťatého na jihu širokým, uměle vyhloubeným příkopem. Tato bašta je jedním z nejlépe dochovaných objektů pozdně gotického fortifikačního stavitelství a svým významem v genezi středoevropských opevňovacích staveb 15. století přesahuje rámec Čech.

Expozice

Prohlídková trasa vede patnácti bohatě zařízenými prostorami. Návštěvník prochází rozlehlým, skvostně vybaveným rytířským sálem s mnohými cennými artefakty, vzácně vyzdobenou kaplí sv. Šebestiána, žlutým salónem s raně barokní štukaturou zařízeným ve slohu Ludvíka XVI. a vstupuje do dámské komnaty. Útulnou knihovnou s několika tisíci svazky a vynikajícím obrazem, který je připisován Petru Brandlovi, vstupuje do rozlehlé jídelny, zdobené tabulovým stříbrem, jejíž stěny pokrývá galerie rozměrných portrétů představujících významné příslušníky sternbergského rodu.

Následuje orientální předsíň a snídaňový pokoj se sbírkou třpytivých stříbrných figurek, zařízený květinově intarzovaným nábytkem. Pracovna Jiřího Sternberga nabízí zájemcům o genealogii obrazový rodokmen v šesti generacích s 63 portréty předků. V dalších čtyřech komnatách se návštěvník postupně ocitá ve slohovém prostředí rokoka, biedermeieru, empíru a baroka a obklopuje ho množství stylových uměleckých děl. Seznámí se také s osobností Kašpara Maria Sterberga, významného přírodovědce a jednoho ze zakladatelů Národního muzea.

Zájemce o myslivost upoutá lovecký salon, jehož stěny zdobí trofeje různých druhů zvěře a vstupní schodiště pak uzavírá okruh patnácti expozičních místností. Zde jsou tři rozměrné obrazy, vytvořené Filipem Sternbergem, které znázorňují bitevní výjevy z 18., 19. a 20. století.

Zcela ojedinělá je sternberská sbírka dobových grafických listů, námětově zaměřených k dějinám třicetileté války. Tato kolekce mědirytin, shromážděná počátkem 20. století Jiřím Sternbergem, čítá 545 kusů a je hodnocena jako jedna z nejvýznamnějších sbírek této tématiky.

Zdroj: www.hradceskysternberk.cz